Na svět jsem přišla 10. června 2013, sice trochu předčasně, ale už jsem se nemohla dočkat. Za pomocí rodičů jsem si zanedlouho uměla i sednout a bez problému ochutnávala svoje prstíky. Jednoho dne jsem dostala několik včeliček, dospěláci tomu říkají očkování. Od té doby mne ale přestalo poslouchat tělíčko. Co jsem se do mých dvou měsíců naučila, o to jsem najednou přišla.

Doktory mi bylo doporučeno začít docházet na rehabilitace – cvičit Vojtovu metodu. Ta je pro miminko, jako jsem byla já, dost bolestivá a navíc mi ani po několika měsících nepomáhala.

Rodiče si všimli mé nedůvěry k doktorům, tak se rozhodli hledat nové možnosti léčby. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do lázní Košumberk. Vojtovu vystřídala Babathova metoda, díky které se můj stav začal alespoň trošičku zlepšovat. Jezdím sem ráda nejenom proto, že mi to pomáhá, ale také jsem si zde oblíbila fyzioterapeutku, z které se stala má opravdická kamarádka.

Moji rodiče se všemožně snaží zajistit mi tu nejlepší léčbu. Kdykoli jim to čas dovolí, tak studují různé metody léčby v českých, ale i zahraničních lázních. Zajímají se o čínskou medicínu, akupunkturu, homeopatii, o pomůcky, které potřebujeme, těch je skutečně hodně, a také zjišťují, co všechno taková alternativní léčba obnáší – a to především po finanční stránce. Rozhodla jsem se, že svůj souboj s osudem nevzdám a jsem odhodlaná vyzkoušet všechno, co by mi mohlo, byť i jen trochu, pomoci. Jezdíme třeba do Centra čínské medicíny v Praze na akupunkturu.

Díky hodným lidem a jejich finančnímu daru jsem s maminkou byla na jaře 2016 také v lázních Klímkovice u Ostravy.V lázních se mi líbilo, i když jsem musela každý den intenzivně cvičit. Někdy mne to cvičení bolelo a cítila jsem se pak moc unavená. Ale zvládla jsem to. Maminka taky říkala, že jsem velká a šikovná holka. Já se hlavně těšila na to, až se vrátím domů – za sestřičkou a tatínkem.

Další krůčky na mé daleké cestě můžete sledovat ZDE